Je nepředstavitelné, že by někdo neměl peníze a nepostrádal je. Kdo peníze nemá, ten je postrádá, stejně jako ten, kdo sice nějaké vlastní, ale není jich dost. Peníze přece potřebujeme, protože si bez nich nic nezajistíme. Nikdo nám bez nich nic neprodá, nikdo nám bez nich neposkytne žádné služby, a to se pak negativně odráží na našich životech. Peněz bychom tedy měli mít vždycky dost. O tom není sporu. Jenže je někdy také nemíváme, což je něco, co nikoho nepřekvapuje. Ne každý je tak finančně zajištěný, jak by potřeboval. A když peníze potřebujeme, ale navzdory naší snaze jich není tolik, kolik by jich bylo žádoucí mít?
Pak si někdy musíme vzít i půjčku. A žít tak dočasně na cizí účet, než se s dotyčným zase vypořádáme. Ale kdy má smysl žádat v bance o půjčku? Samozřejmě jenom tehdy, když jsme bonitní. Tedy když máme tak velké příjmy, a tak čisté registry dlužníků, aby to banky přesvědčilo o tom, že jim půjčené peníze vrátíme. Což ale spousta lidí ve špatné finanční situaci nemůže nabídnout. A co potom? Potom je tu ještě americká hypotéka nebankovní, o kterou má smysl žádat právě i v případech, kdy to v bankách nevyjde.
Protože tady to ani s nižšími příjmy a záznamem v registrech dlužníků ztracené není. I v takové situaci se tu dá uspět. A to díky čemu? Díky požadované zástavě nějaké nemovitosti. Právě to je pro lidi často zásadního významu, protože i ti, kdo jinde neuspějí, díky vlastní nemovitosti peníze dostat mohou, aniž by je zástava oné nemovitosti nějak omezovala. Prostě dají nemovitost jako záruku splácení, a až všechno splatí, bude tato opět jejich. A jenom kdyby nespláceli by se takový objekt použil k náhradě nesplaceného dluhu. Pokud tedy vypadají vaše finance neslavně, nezoufejte si, dokud nevyzkoušíte i nebankovní hypotéku. Jedině kdyby ani tato nevyšla byste zřejmě neměli šanci ve své situaci slušnou půjčku získat.