Komu slouží odbory?

Jsou lidé, kteří zastávají názor, že jsou sami svého štěstí strůjci. A pokud se podíváme na tuto sortu lidí z finančního úhlu pohledu, zjistíme, že jde o ty, kdo se starají, aby si na sebe vydělali. Tito neremcají, nesmlouvají ani nežebrají, ale prostě vezmou za práci a vytrvají, dokud si na sebe nevydělají tolik, kolik potřebují. A když se jim nedaří vyžít, pracují na sobě, mění zaměstnání za výnosnější, a nakonec zvládnou uspokojit své potřeby.

Ale jsou tu i ti druzí. Ti, kdo hlavně natahují ruku, ale často i bez ochoty udělat něco víc pro to, aby se i jim lépe dařilo. A ti si pak stěžují jak na své nuzné poměry, tak na to, jak jim svět křivdí. Nebo jak jim údajně křivdí, protože má jejich situace často daleko k nějaké nespravedlnosti.

Ovšem lidé jsou si u nás aspoň relativně rovni. A tak má každý volební hlas mající stejnou váhu. Což je spravedlivé a vlastně svým způsobem i správné. I když to není žádný důvod ani k radosti, ani k optimismu. Protože čeho jsme svědky už po dlouhou řadu let? Téhož, čeho jsme byli svědky už i za socialismu. A možná i ještě dřív, ale tu dobu už nepamatuji a nemohu posuzovat. Máme mezi sebou spoustu těch, kdo se chtějí nechat vydržovat, kdo se nechají rádi koupit za pár drobných, a to třeba i ze státní kasy.

Takoví takzvaně sociálně slabí lidé tedy hořekují, jak se mají špatně. A někdy se skutečně nemají valně. Ale namísto aby svou situaci řešili, sázejí na populisty, kteří jim slibují snést modré z nebe. A protože volby, v nichž se toho nejvíc slibuje, nejsou zase až tak časté, chopily se své šance i odbory.

Takové odbory slibují https://www.americka-nebankovni-hypoteka.cz/odbory-slibuji/, že u nich naleznou zastání ti, jimž je na trhu ubližováno. Ale to je spíše vzpomínka na počátky odborového hnutí než dnešní realita. Protože odbory dnes hlavně slibují skoro nesplnitelné. A tlačí tím odpovědné politiky ke zdi a nahrávají populistům.

A proto jsem nikdy v odborech nebyl a nebudu.