Pohled do zrcadla

Pohled do zrcadla, který mě trápí. Každý den ráno vstávám, aniž bych věděla, jaký bude můj pohled do zrcadla. Zdali se době budu líbit nebo si opět něco vyčítat a říkat si, jak jsem odporná. Ano, je to tak. Věřte, že nejsem jediná, která to tak má. Znám vícero lidi, co má problém, aby milovali sami sebe. Já s tím problém mám a nestydím se za to. Ráno vstanu a koukám do zrcadla v tento moment je zde vše v pořádku, ale pak nastane situace, abych se oblékla a já jsem zoufalá, protože mi je všechno ze šatníku malé. Co mám proto udělat, abych se cítila lépe? Jíst saláty, pít věcně vodu a nic si nedopřát.

Však tohle není život, ale teror! 
Někdy mívám dny, kdy si řeknu jsem krásná, mám krásné oči. Jsem ublížena jak na venek, tak i na duši. Bojím se, že to tentokrát nezvládnu. Mám z 65 kilo už 94 kg. Dotáhnu to na 100 kg? NE! Nechci, ale bojím se, že to tak dopadne. Přijde mi, že mám záchvatové přejídání. Neustále jím nanuky a sladkosti. Přijde mi, že něco zajídám, ale nevím co. Jsem smutná a nevím proč.

Čím to je? Nevím. 
Vždyť jídlo uklidňuje a zbaví vás snad stresu, ale proč nemůžu zhubnout, i když hodně jím? Kdyby to bylo tak jednoduché a šlo to tak rychle jak jezení. Ale mohli bychom jít na to všichni společně. Začneme se více hýbat a budeme se všichni navzájem podporovat, co vy na to? Když už jsme to dotáhli, tak daleko, že máme nadváhu, tak to zvládneme dat zase dolu. Ne? Ano, dáme. Zvedneme ty své tlusté zadky a začneme zase makat. Musíme se naučit nás život milovat a věřit jemu, že to zvládneme. I když si myslíte, ze ne, tak ano. Vytvoříme velkou komunitu a takový projekt, bez za svým snem, tady a teď. A za dva roky možná i dřív uvidíme naše krásné ploché bříško, které jsme naposledy viděli cca před 10 lety. Takže teď si běžte koupit nějaký deníček, kam si to všechno budete zapisovat, ale tohle zvládneme.